Obávaný moment pro rodiče školáčků nastává ve chvíli, kdy
dítě ve škole začíná s cizím jazykem. V našich podmínkách se to odehrává
v první, druhé nebo nejpozději třetí třídě. Rodiče dětem dokáží pomoci
téměř se vším (nebo si to alespoň myslí), ale málokterý si je jistý svojí
angličtinou.
Pojďme se zastavit u tohoto faktu. JAK se učili jazyk dnešní
rodiče?
S největší pravděpodobností na střední škole. Jak
taková výuka vypadala? Vyučující zpravidla vysvětlil gramatiku, zadal slovní zásobu
mnohdy bez toho, aby studentům předvedl výslovnost, další den zkontroloval, zda
se slovíčka naučili, nejlépe formou písemného testu a do konce hodiny probrali
několik cvičení na zopakování všeho, nejlépe formou fill-in-the-gap (doplňování
chybějících slovíček ve správném tvaru do textu).
Stejný, nebo zhruba podobný postup se odehrával
v kurzech, kde si rodiče doplňovali potřebnou znalost.
Jaký je výsledek takového snažení? Skvělá komunikativní
úroveň jazyka? Pohotovost ve styku s cizincem? Ale kdeže. Snad jen pocit,
že angličtina je něco, co se musí „drtit“ každý den a co oni nezvládli. Jejich
potomek ovšem musí. Nejlépe ovšem bez jejich (rodičovského) angažování. Nebo – no ano, slovíčka ho můžu vyzkoušet.
COŽE? Oni se slovíčka neučí??? A co tam teda dělají? No to se do té školy půjdu
podívat, nebo si rovnou budu stěžovat. Jak se můžou učit angličtinu bez
slovíček???
Ale mohu, drazí rodičové. A dokonce daleko lépe než
s nimi. Ono, upřímně, s těmi slovíčky to u nich totiž nefunguje
vůbec, nebo, po vašem zásahu, jen velmi ztuha s dalekosáhlými pozdějšími
problémy. Dítě totiž neumí skládat věty ze slovíček stylem: tohle slovíčko
v tomto tvaru, dalším v tamtom tvaru a šup! je tu věta! Copak vás
takhle učily mluvit vaše maminky???
No, aha, ne. Ale náš
klacek už je velký, už chodí do školky/školy, ten už to musí dělat jinak!
Ale právěže nemusí. Neumí to. A ještě dlouho nebude umět a
zaplaťpámbu za to. Umí se totiž teď skvěle naučit něco, co my jsme prostě
nezvládli vůbec, tedy přirozené vnímání s plynulou reakcí, odpovědi bez
přemýšlení a sestavování vět v duchu. Dítě prostě v cizím jazyce tak
nějak podvědomě přemýšlí.
Ale aby toho bylo schopno, musíme mu dát patřičný prostor na
„nácvik“. Ten spočívá v naslouchání, působení jazyka na jeho podvědomí,
nasávání správné výslovnosti i přirozené intonace – tedy zvuku slov i řeči
samotné.
No ale jak poznám, že
to ve škole/školce opravdu tak dělají? Bohužel, nepoznáte. Aspoň ne na
první dojem. Poslech a pohrávání si s jazykem totiž NENÍ VIDĚT. Určitým
signálem může být to, že dítě je spokojené, hlásí, že si zase v angličtině
hráli. Všimněte si, „v angličtině“, tedy ne česky, dítě bylo vystaveno cizímu
jazyku a to je účel tohoto získávání jazyka; na děti se v hodinách mluví,
děti reagují, protože rozumějí, poslouchají pohádky v cizím jazyce, občas
si něco zazpívají nebo zahrají. Proč nám to připadá málo, když je to naopak
nejvíc, co můžeme dítěti dopřát?
Samozřejmě to musí učitelka/učitel umět. Když si
v hodině zahrají jednu hru, při které se anglicky řekne jen pouhý text, je
to málo. Ale když chytrý vyučující zamontuje do instrukcí jednoduché anglické
věty, které děti znají nazpaměť v češtině (Take a pencil and draw a
circle. Have you finished? Then take the scissors and let’s cut the crlce out
of paper. – Vezmi si pastelku a nakresli kruh. Už máš hotovo? Tak si vezmi
nůžky a vystřihni jej.), ani nemusí překládat (a neměl by!) a děti vědí, co
mají udělat. Prostě o tom nepřemýšlejí a to je dobře.
Dobrého učitele poznáte podle toho, že jeho vyučování
se nepodobá lovu na slovíčka, ani neurotickému zápasu s vlastní
nedokonalostí. Naopak učí děti vnímat a nápodobou používat celé jednoduché věty
v jednoduché situaci. Děti prostě v podobné situaci použijí podobnou
větu a i když jejich první pokusy nebudou nejpřesnější, dlouhodobým tréninkem
dojdou k přesnějšímu vyjadřování. Vzpomeňte si na půvabná dětská přeřeknutí
(„Podívej se na toho leva (lva).“, a také z toho vyrostli!
No a jak mu mám teda
doma pomoct, aby se to naučil pořádně? A můžu vůbec?
Můžete. A hodně. Nechte si vyprávět, co dnes ve škole dělali
a poproste o nějakou ukázku. Dívejte se spolu na kreslené pohádky –
v angličtině. Je to pro vás nepohodlné, ale směrem k dítěti tím
vysíláte několik důležitých signálů – mamka/taťka se taky dokážou dívat na
anglické pohádky, nejsou líní přemýšlet v angličtině (no, aspoň se tak
tvařte) a sedí se mnou u televize celou půlhodinu a přitom si se mnou povídá
(vyzvídá, o čem to vlastně bylo, no, taky to přece chcete vědět). Nechte si
občas zazpívat anglickou písničku, ale nevyžadujte ji před návštěvou! To se pak
rychle zvrtne ve cvičení opičky a dítě pak toho využívá svým manipulativním
odmítáním. Pochvalte je za to, co vám řeknou anglicky. Pokud vám z hodin
angličtiny něco utkvělo v hlavě, zkuste se zeptat vy a nestyďte se, když
vás opraví. Povzbuzujte, chvalte. Nehaňte učitele, že to dělá špatně, ale
zajděte se zeptat bez přítomnosti dítěte, co tím sleduje.
Zdá se vám, že je toho málo? Že byste rádi udělali více?
Můžete. Ve škole vyžadujte, aby se učitelé vašich dětí neustále vzdělávali ve
svém oboru, protože nové poznatky se šíří rychle, ale stejně rychle mohou vaši
školu minout. I sebelepší učitel potřebuje pravidelně novou dávku čerstvých
nápadů, aby si udržel odbornou úroveň a neustrnul na pozici „kdysi dobrý“.
Podejte pomocnou ruku škole při pořizování pomůcek (vyřazené zachovalé hračky,
kopírování, pořízení DVD nebo knížky s anglickým textem nemusí být
finančně náročné a potěší. Taková škola se určitě bude snažit, aby vašemu
potomkovi zabezpečila kvalitnější servis. Že je to úplatek? Pro VAŠE dítě? Nebo
to raději zaplatíte z vašich daní všem dětem? A nakonec proč ne? Vidíte,
šlápnout vedle se vlastně nedá.)
Nezapomeňte, že nejlepší strategie je bok po boku, nikoli
tváří v tvář, ať už jednáte s učitelem, nebo i se svým dítětem.
Přeji vám hodně trpělivosti a pochopení, kvalitní školu a
zapáleného potomka!
Žádné komentáře:
Okomentovat