Paní ředitelko, pane řediteli učí se na vaší škole angličtina dobře?

 

Že nevíte? A jak to máte vědět, když sám angličtinu a)neučíte, b)neumíte? Pak je ovšem pravděpodobné, že možná ani vaši učitelé nevědí, jak na to a výuka není taková, aby dětem zaručila správný a kvalitní rozjezd. A nemůžete jim to dávat za zlé, také se to nemají odkud dozvědět.

Měli by se to naučit na fakultách. Bohužel, na to nespoléhejte. Akademici na fakultách jsou dozajista odborníci, ale většinou v oblasti teorií a pouček, nastudovaných z knih. Aby snad věděli, jak přistupovat k výuce dětí v raném školním věku, to ani náhodou. Jak by to také mohli vědět, když mnozí hned po studiu vysoké školy na ní zůstali působit jako vyučující a ti ostatní vynikli jako vyučující jiných věkových skupin?

Mohou si to nastudovat z knížek. To mohou. Ale mají dostatek času a schopností ležet v cizojazyčných metodikách (mimochodem finančně dosti náročných), aby nastudovali správný přístup? A dokáží odlišit, zda knihu napsal skutečný odborník, nebo jen rodilý mluvčí pracující v celé sféře jazykového vzdělávání a výukou dětí se zabývá jen okrajově? A opravdu se v knihách dočte to, jak skutečně s dětmi pracovat?

Je to zakotvené v osnovách. Osnovy bohužel neodrážejí správný přístup k jazykové přípravě dětí, stále se zabývají výukou, nikoli osvojováním jazyka. Že v tom nevidíte rozdíl? Bohužel, ten je právě klíčový pro dosahování nejlepších výsledků.

Mohou to znát z kurzů. A posíláte je tam? Vybíráte ty kvalitní nebo jen ty zadarmo? Bohužel, „kvalita“ lektora se posuzuje pouze podle dosaženého vzdělání, nikoli podle nabytých zkušeností a schopnosti předávat je dál. Nicméně je to snad nejlepší způsob, jak se v dané oblasti vzdělat. Kontakt s někým, kdo je schopen jim poradit, je vždy užitečný. Učitelé jsou velmi vnímaví k informacím a snaží se posuzovat možnosti a hledat řešení.

Když však slyší o nových poznatcích v oboru výuky jazyků, jak odlišný je nyní přístup k výuce angličtiny, reagují tisíckrát omílanou výmluvu – to je pěkné, ale u nás by to neprošlo, to by se kolegyním/vedení nelíbilo, na to naše škola není zvyklá…

A pak mě napadlo, že je to možná proto, že nemáte dostatek informací. Ráda bych vám vysvětlila zásadní problém výuky angličtiny na školách. Je jich vlastně několik.

 

Ten první spočívá v pozdním nástupu jazykové přípravy. Odborníci v nesčetných výzkumech dokazují, že ideálních výsledků dosahují děti, které začínají s cizím jazykem před sedmým rokem věku. Není to hranice náhodná, do tohoto věku mají děti otevřené kanálky na  osvojení jakéhokoli jazyka, tedy hlavně mateřštiny. No a druhý jazyk se pohodlně sveze, pokud mu nabídnete stejné cestičky, jako osvojování rodného jazyka. Tedy žádné seznamy slovíček „na doma“, gramatické pravidlo ve škole a zpracuj si to, milý žáčku, jak umíš. Nikoli, to je oblíbená metoda středoškolských kantorů, kterou používali při výuce generace rodičů dnešních školáčků a jak se dnes ukazuje, nebyla ani za mák efektivní. Děti nejsou malí dospělí, kterým se vše nabídne s obrázkem a třikrát navíc zopakuje, protože „je to dítě a ne dospělý“.
Naopak, dítě je schopné rozumět daleko většímu množství textu jaksi intuitivně, bez nutnosti znát každé slovíčko. Dítě je v útlém věku vnímavé vůči tzv. neverbálním prostředkům komunikace, tedy gestům, výrazu obličeje, výšce, barvě a tónu hlasu, použití předmětů na dokreslení. Tyto „pomůcky“ tvoří až 80% komunikace! Tedy čtyřem pětinám jsou děti schopné porozumět okamžitě, pouze jednu pětinu tvoří jazyk! Šikovný učitel s tím dokáže pracovat a tuto úžasnou schopnost zužitkovat. Nesmí ovšem svou práci rozmělnit na trénování slovíček. Všimli jste si, jak často se učení se jazyku zaměňuje za papouškování slovíček? Děti umí říct, jak se řekne kočička, sluníčko, kantor se raduje, jak pěkně dítko opakuje, rodiče se dmou pýchou, jak jejich ratolest ovládá cizí jazyk… Zkouší dítko ze slovníčku a jsou spokojeni, když potomek umí odříkat naučený seznam slov nazpaměť. Ale pokud má vyjádřit myšlenku, hrnou se mu možná slovíčka, ale na souvislý projev to není, protože mu chybí model řeči. A právě k tomu mají děti tu svou vrozenou schopnost „naposlouchat si“ jazykové modely, jakési kousky jazyka (chunks), které je schopno v podobné situaci použít. Měli by tedy začít s poslechem, s příležitostí slyšet každodenní věty, rozumně opakované tak, aby podchytily pozornost malého žáčka a touhu se třeba přidat, zopakovat ten krásný zvuk, po kterém se stane to, co očekávají. Děti vždy rozlišují význam celých vět a frází, nikoli jednotlivých slovíček (obsah, nikoli forma). Když je podnět dostatečně lákavý, nechají se vyprovokovat k reakci, zopakují, provedou, co se od nich očekává. Osvícený učitel začne nabízet možnosti, jak tento jednoduchý jazyk využít k výměně informací – tedy komunikaci. Víte, že komunikovat se dá i za pomocí čtyř – pěti slovíček? Děti to svedou a krásně si přitom natrénují pravidla komunikace – jeden mluví, druhý poslouchá. Musí se z toho stát ovšem návyk. Jak dlouho to trvá? Odborníci z oblasti psychologie tvrdí, že nejméně dva roky. Tedy nejméně dva roky by dítko mělo být vystaveno pouze poslechovým a komunikativním podnětům. Taková výuka ovšem „není vidět“, nedá se zkontrolovat jako cvičení vyplněné v učebnici, a možná proto se tomu rodiče s nedůvěrou brání. Je to ovšem nedostatek informací, který jim brání pochopit. A učitel je na to mnohdy sám…

Jak mu můžete pomoci? Především zvážením toho, zda by se nedal počátek jazykového vzdělávání posunout do první třídy. 37% škol už na to přistoupilo (ale třeba v Holandsku, kde mají srovnatelné legislativní podmínky už je to 95%!). A dát prostor k diskuzi s rodiči, ideálně ještě předtím, než jejich děti s angličtinou začnou. I to je známka vyspělé komunikace…

Pokud  jste hrdý na to, že nabízíte zájemcům aspoň kroužek, musím vás rychle vyvést z omylu. Kdo přihlásí dítě do kroužku? Uvědomělí rodiče z rodin, kde vzdělání má důležitou roli a dítko je zvyklé se učit. Kdo se nepřihlásí? Ti, kteří by to potřebovali daleko více, aby se vyrovnali ostatním. Výsledek? Velký průšvih, protože později se v jedné skupině setkají oba proudy, rychlejší děti s velkým náskokem, pomalejší, nemotivované děti, které by potřebovaly daleko pomalejší, o to však intenzivnější přístup. Po několika letech marné snahy učitele ztratíte všechny děti; ty rychlejší propadnou nudě, ty pomalejší to rovnou vzdají.

Pokud chcete namítnout, že na hodinu angličtiny nemáte prostor, můžete zkusit vyučování metodou CLIL (Content and Language Integrated Learning), tedy zapojování angličtiny do běžných předmětů, tedy pár frází angličtiny v hodině českého jazyka, pár příkladů anglicky v matematice, anglická písnička v kterémkoli předmětu (vřele doporučuji!), to, co se učí v prvouce, se dá shrnout v několika anglických frázích, rozcvička s anglickými pokyny, to přece není problém. Nebo snad ano…? Aha, je potřeba učitele, který to zvládne.

 

Jak ho poznat?

Zajděte se podívat na jeho hodinu angličtiny. Nejlépe ne jednu, ale několik. Nevadí, že nebudete rozumět. Podle našich aspektů určitě poznáte, zda jsou hodiny efektivní.

Dobrý učitel mluví hodně anglicky, jednoduché věty by se měly co nejčastěji opakovat a děti by měly reagovat – tedy ukázat, že rozumí. Nikdy nepřekládá a nikdy se neptá, jak se řekne to či ono anglicky. Při řeči udržuje kontakt s dětmi, používá gesta a mimiku k dokreslení významu slov. A hlavně kouzlí hlasem, který nikdy nepůsobí nudně.

Dobrý učitel nabízí různorodé aktivity v průběhu vyučovací hodiny, hry, kreslení a malování, rozhovory, poslech pohádek či písniček, mnohdy s pohybovým vyjádřením.

Dobrý učitel používá hodně pomůcek z reálného života, hračky, ovoce, předměty denní spotřeby, oblečení.

Dobrý učitel používá obrázky v omezené míře – většinou jako prostředky didaktických her, nikoli jako výhradní vizuální materiál. Dobře ví, že děti nejsou uzpůsobeny tyto obrázky vnímat jako odraz reality. Děti většinou nejsou schopny abstraktního myšlení před devátým rokem věku.

Dobrý učitel nabízí spoustu příležitostí k poslechu rodilých mluvčích - opět písničky, pohádky, poslechová cvičení s úkoly v angličtině.

Dobrý učitel dokáže děti motivovat ke komunikaci – prostřednictvím jednoduchých her se děti učí vyměňovat si informace.

Dobrý učitel dokáže zaujmout děti tak, že na něm (zpravidla na ní – většinou jsou to ženy*) visí očima, ochotně spolupracují, usmívají se.

Dobrý učitel nikdy nezatěžuje dětské vnímání cizího jazyka požadavkem na čtení a psaní – děti si musí napřed jazyk „naposlouchat, ohmatat všemi smysly“. Tato podmínka by měla být dodržena po dobu nejméně dvou let (!!!), jinak si děti nevypěstují správný návyk poslechu, případně jej brzy ztratí.

Jestli umí dobrý učitel správně vyslovovat, protože je hlavním modelem a tvůrcem dětské výslovnosti, to asi nepoznáte, ale je možno si přizvat odborníka, který vám poradí. Dobrý učitel určitě nebude protestovat.

A to je vše.

Vlastně není. Dobrý učitel je tak trochu náročný. Každou chvíli chce jezdit na kurz. Potřebuje spoustu nových titulů z odborné literatury. Čas od času požaduje obměnu jen pár let starých učebnic bez jediné představy, kolik taková výměna stojí (proč tedy trváte na učebnicích pro děti, které se učí komunikaci? Podléháte přání rodičů?), případně trvá na vyučování bez učebnice v prvních dvou letech (proč ne, k poslechu a komunikaci ji opravdu nutně nepotřebuje).  Dobrý učitel potřebuje spousty barevných papírů, laminovacích fólií a barevných náplní do tiskárny (ale ty stovky hodin, které stráví výrobou pomůcek si proplatit nenechá). Hýčkejte si ty, kteří se dokáží vzdělávat a udržovat si patřičnou úroveň. Oceňte snahu o lepší styl výuky, šetrný a respektující k dětem, možná trochu náročný ke svému profesnímu okolí, ale vy už teď víte, že jim, stejně jako vám, jde o dobrý prospěch a vstřícný přístup k dětem. Pomozte učiteli vysvětlit rodičům, kteří se domáhají středověkých metod vyučování, že tyto už dávno nejsou aktuální a ani v nejmenším nefungují, jak se můžeme dozvědět z různých výzkumů a že VÁŠ učitel ví, jak na to a co dětem nejlépe pomůže.

Protože děti jsou vždy na prvním místě.

Nebo ne…???

*Autorka se omlouvá všem kolegyním, které se cítily dotčeny určitou stereotypizací v označení jednotlivých rolí – ředitel  i učitel v mužském rodě – samozřejmě respektuji genderové rozložení. Berte, prosím, tyto výrazy jako obecné označení společenského druhu. Při důsledném používání obou genderových typů by článek ztratil na své naléhavosti, a to by pak byl zbytečný. Děkuji za pochopení.