Zkuste prolistovat jakoukoli
učebnici. Cvičení na výslovnost v ní najdete pár, většinou psaní slov do
sloupečků podle vyslovování koncové hlásky nebo podle intonačního vzorečku. To ale
- nuda opravdu je. Dva typy cvičení které se občas střídají, to tedy žádné
dobrodružství není.
Na kurzu výslovnosti ve Velké
Británii jsem se dokonce doslechla, že žádných výslovnostních cvičení není
třeba, v době poslechových slovníků a možnosti kontroly na internetu.
Jenže, ruku na srdce - kdo opravdu kontroluje každé nové, nebo aspoň sporné
slovíčko? A ty hrůzy, které nás prostě někdo naučil!
Jedna moje kolegyně se chytala za hlavu, když se dozvěděla, že louka se nevyslovuje /ˈmiːdəʊ/, ale /ˈmedəʊ/. „Tak to jsem dvacet let učila špatně!“ Proč? Protože JI to někdo špatně naučil. Chyba ve výslovnosti je chybou toho, kdo vás ji naučil. Super, máme alibi. Coby uživatelé ano. Ale co když jsme právě my učitelé? Zaslechla jsem na kurzu větu z učitelských úst: /Dzis is brt/ (This is a bird.). Když pominu chybu v gramatice, výslovnost je neodpustitelná. A nejen to, je i infekční. Kolik dětí přesně kopírovalo tuto větu v domění, že se učí cizí jazyk…?
A co třeba znělé hlásky na konci slova? Opravdu vyslovujeme bag (/bæɡ/ a ne /ˈbæk/), dog (/dɒɡ/ a nikoli /dɒk/), bed (/bed/ a ne /ˈbet/)? Není asi nutno připomínat, že obojí slova v angličtině existují, a jejich nedbalá výslovnost dokáže posluchače pěkně zmást.
Jedna moje kolegyně se chytala za hlavu, když se dozvěděla, že louka se nevyslovuje /ˈmiːdəʊ/, ale /ˈmedəʊ/. „Tak to jsem dvacet let učila špatně!“ Proč? Protože JI to někdo špatně naučil. Chyba ve výslovnosti je chybou toho, kdo vás ji naučil. Super, máme alibi. Coby uživatelé ano. Ale co když jsme právě my učitelé? Zaslechla jsem na kurzu větu z učitelských úst: /Dzis is brt/ (This is a bird.). Když pominu chybu v gramatice, výslovnost je neodpustitelná. A nejen to, je i infekční. Kolik dětí přesně kopírovalo tuto větu v domění, že se učí cizí jazyk…?
A co třeba znělé hlásky na konci slova? Opravdu vyslovujeme bag (/bæɡ/ a ne /ˈbæk/), dog (/dɒɡ/ a nikoli /dɒk/), bed (/bed/ a ne /ˈbet/)? Není asi nutno připomínat, že obojí slova v angličtině existují, a jejich nedbalá výslovnost dokáže posluchače pěkně zmást.
Existuje
spousta triků, jak naučit třeba obávané θ nebo ð. Zkoušeli jste třeba ten s lízátkem? Zaručeně
funguje!
Široké
æ se zase naučíme tak, že otevíráme pusu jako u lékaře Áááááá, ale na
poslední chvíli si to rozmyslíme a řekneme něco jako (N)ee. Výsledkem je právě
ideální kompromis.
Obouretné
w se naučíme tvořit lehce, když dvěma prsty lehce zmáčkneme oba koutky úst
směrem k sobě.
Také
už jste slyšeli někoho ledabyle vyslovit helou? Že to dělají vaši žáci? Nechte
je ve stoji mávnout pažemi dozadu zespod a přitom to slovo zkusit vyslovit.
Výsledkem bude naprosto kvalitní əʊ.
ə, jediný zvuk, který má své jméno (schwa), se dá výborně přiblížit
hrou na Tarzana a hejno opic.
Tarzan (vy, pokud si umíte hrát):
,
!
Opice (děti, pokud jsou zvyklé s vámi dělat legrační věci): ə, ə, ə, ə, ə!
Tarzan (vy, pokud si umíte hrát):


Opice (děti, pokud jsou zvyklé s vámi dělat legrační věci): ə, ə, ə, ə, ə!
Vidíte, že výuka výslovnosti může
být obrovská zábava!
Vrátíme
se zpět k panu profesorovi na britském kurzu. Jeho tvrzení, že výslovnost
není třeba procvičovat (třeba právě uvedenými způsoby), bylo podloženo
podminkou, že učitel bude žákům perfektním vzorem. Jsme my, učitelé, perfektním
vzorem?
Tak schválně, jak byste vyslovili následující slova:
Tak schválně, jak byste vyslovili následující slova:
their
sweater
owl
camel
zebra
oven
fruit
pear
comfortable
strawberry
canary
hotel
museum
Naše galerie byla zaměřena nejen
na výslovnostní zvuky, ale také na intonaci, tedy rytmus střídání silných a
slabých (přízvučných a nepřízvučných) slabik.
Tato oblast je daleko důležitější,
než samotné zvuky. Pomáhá rozlišit známá slova od těch „divných“. A bohužel my,
Češi, jsme známí tím, že hovoříme „placatě“, tedy monotónně, bez pověstného
„zpívání“ důležitých slabik. Poslouchat takovou řeč je pro Angličany únavné a
často i nesrozumitelné.
A přitom naučit se správné
intonaci je velice jednoduché. Stačí k tomu dvě věci: být vystaven zvuku
angličtiny dříve, než je nám sedm let a hrát si se zrytmizovanými texty.
Uff, tak tu první už jsme
zmeškali. A s námi bohužel i tisíce dětí, které začínají ve škole podle
ministerského rozhodnutí až ve třetí třídě.
Zrytmizovaný text? Co to je? No
přece říkadla, básničky, jazykolamy. Vynikajícím materiálem jsou tzv.
jazzchants, které pro nás napsala Carolyn Graham. Posuďte sami:
Banker’s Wife’s Blues
Where does John live?
He lives near the bank.
Where does he work?
He works at the bank.
When does he work?
He works all day
And he works all night
At the bank, at the bank,
At the great, big, bank.
Where does he study?
He studies at the bank.
Where does he sleep?
He sleeps at the bank.
Why does he spend
All day, all night, all day, all
night,
At the bank, at the bank,
At the great, big bank?
Because he loves his bank
More than his wife
And he loves his money
More than his life.
A kdeže je ta intonace? Neslyšíte ji? Tak ještě jednou:
Where does John live?
He lives near the bank.
Where does he work?
He works at the bank.
When does he work?
He works all day
And he works all night
At the bank, at the bank,
At the great, big, bank.
Where does he study?
He studies at the bank.
Where does he sleep?
He sleeps at the bank.
Why does he spend
All day, all night,
all day, all night,
At the bank, at the bank?
Because he loves his bank
More than his wife
And he loves his money
More than his life.
Všimli jste si? Všechna označená
slova jsou ta, která nesou přízvuk. Děti si rychle zvyknou na fakt, že text
mezi tzv. silnými slovy se vyslovuje co nejkratčeji a rytmus těch silných je
tak docela pravidelný. Když je necháte silnou dobu třeba tleskat nebo plácat do
kolen, zjistíte, že je to docela snadné a zábavné. A vy nemusíte učit seznamy
přízvučných větných členů, protože se je děti naučí vnímat takto přirozeně.
Spousta učitelů tvrdí, že silná
slova prostě neslyší. (To je také důsledek toho, že jsme se tento jazyk nemohli
učit od útlého mládí, kdy je naše ucho nejvnímavější na zvuky a jejich
imitaci). Práce s jazzchants ale takovým učitelům výrazně pomohla,
například už jen tím, že si rytmus vytleskávali a naučili se na něm analyzovat
přízvučné větné členy.
Která slova jsou
přízvučná?
Podstatná jména
Přídavná jména
Slovesa, ale pouze ta, která nesou
význam (full verbs)
A ta nepřízvučná?
Pomocná slovesa (s výjimkou
těch v záporu!!)
Zájmena (kromě ukazovacích)
Spojky
Členy
Předložky (pokud se ovšem
nedostanou v otázce na konec věty)
She works.
|
Paul is sleeping.
|
'Mary is my
sister.
|
![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
She knows
him.
|
How much
is it?
|
He doesn't
have it.
|
![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
We must
leave.
|
This is
Alex.
|
'Where are
you from?
|
![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Monkeys are
funny.
|
I
insist
|
'Children like
to play.
|
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Víte, co je základem úspěchu?
Spočítat si slabiky! Jak často se stane, že studenti ke větě o třech slabikách
přiřadí vzorec se čtyřmi prvky!
They’re
comfortable.
Takže začít můžeme vytleskáváním a
počítáním slabik. Toto je ideální přípravná práce pro malé děti v jejich
úvodním stádiu. Zapisování slovíček? Časování sloves? Učebnice? Ani náhodou!
Doba přeje právě nácviku těchto důležitých přípravných aktivit, tedy ladění
ouška na intonaci a výslovnost.
Oblast správné výslovnosti je
nesmírně obsáhlá a významná. Pokud se chcete dozvědět více, případně si
ujasnit, jak popisované aktivity fungují, podívejte se 29.9.2016 na večerní
webinář se stejným názvem (Jak učit žáky
výslovnost tak, aby je to bavilo?), nebo aspoň na záznam, který bude po
skončení k dispozici.